Jak udržet chemii ve vztahu

Ve vztazích se normalizují dvě základní vztahové dynamiky: 

1. 50/50 - tzv. "hledání druhé polovičky"

V tomhle případě se jeden nebo oba necítí kompletně bez druhého. Hledali tedy toho někoho "kdo je tzv. "doplní" a díky komu budou mít pocit, že jsou kompletní, tedy tu svou "druhou polovičku".

Tato vztahová dynamika způsobuje to, že: 

A) Jeden druhého potřebuje víc než druhý, ten se pak na druhého upíná 

B) V případě, že oba vnímají benefit v tom druhém, tak ale stejně časem začnou mít pocit, že spolu musí být, že už to spolu tzv" "doklepou" 

2. 100% investice - tedy vztah, ve kterém jeden vkládá energii do druhého a doufá, že mu bude opětována

Tato dynamika je problematická z několika důvodů:

A) Málo kdy se vložená energie vrací. Velmi často se najdou jedinci s nastavením, při kterým jeden je ten co "dává" a druhý je ten co "bere"  

B) V případě, že by oba "dávali" stejně, tak problém vzniká tím, že druhému většinou dáváme to co my chceme dostávat a to pak jedince stejně vede k nenaplněnosti, nespokojenosti a hádkám

Hlavní problém je, že tyto dvě vztahové dynamiky vzbuzují v jednom nebo v obou dojem, že toho druhého potřebují, že se bez druhého neobejdou, což vyvolává v obou pocit, že ve vztahu být musí a to v drtivé většině lidí dřív nebo později začne vytvářet odpor. 

Kdykoliv máme pocit, že něco musíme, tak se nám to automaticky nechce. Proto ve chvíli, kdy jedinci zvolí jednu z výše uvedených vztahových dynamik, tak dříve nebo později jeden, druhý nebo oba začnou mít v daném vztahu k druhému odpor, mnohdy si sebe vzájemně přestanou i vážit, vnímají se jako samozřejmost a to je začátek konce.

Proto základem zdravé vztahové dynamiky jsou dva soběstační, schopní jedinci, kteří se vzájemně nepotřebují, vědí, že se bez sebe obejdou, ale jsou spolu, protože je jim spolu zkrátka líp. Nic je spolu nedrží, oba ví, že spolu být nemusí, ale každý den si vzájemnou společnost vybírají. Toto nastavení udržuje chemii ve vztahu i dlouhodobě a zároveň se tím eliminuje tvorba odporu a vnímání druhého jako samozřejmost.