Copingové strategie
Drtivá většina dysfunkčních vzorců chování, jsou mnohdy jen copingové strategie. Jde o způsoby našeho těla, které se snaží vypořádat s nepříznivými podmínkami, do kterých ho přivádíme.
Nejčastěji jde o následek zanedbání vlastních potřeb.
Jde o to, že si daní jedinci nevytvořili zdravý vztah k sobě samému, na základě toho nerozumí vlastním potřebám, to je vede k zanedbávání těch potřeb. Dlouhodobě nenaplněné potřeby vedou k tvorbě copingových strategií, prostřednictvím kterých se naše tělo snaží vypořádat s nekomfortem, který vzniká jako následek těch nenaplněných potřeb.
Proto k tomu, abychom eliminovali drtivou většinu dysfunkčních vzorců chování je potřeba porozumět tomu, proč si naše tělo dané vzorce chování vytvořilo. S čím se snaží vypořádat.
Ve chvíli kdy porozumíme tomu, pak jsme schopni naplnit nenaplněné potřeby, tím se eliminuje vzniklý nekomfort, což eliminuje potřebu využívat copingové strategie, které simulují pocity lásky, péče, bezpečí, komfortu apod.
Například:
Závisloti = Produkty nebo vzorce chování na kterých býváme závislí využíváme jako externí zdroj pocitů lásky, komfortu, péče, bezpečí, radosti, klidu, naplněnosti atd, které nám interně chybí, což je následek nezdravého (nedostatečně vybudovaného) vztahu k sobě samému / nepříznivých podmínek do kterých tělo přivádíme.
Tvorba toxických vztahů = Toxické vztahy volíme, protože nám připomínají formu lásky, kterou jsme si normalizovali na základě interních nedostatků (sebelásky, sebevědomí a sebe respektu), nebo na základě nezdravého a nestabilního zázemí, ve kterém jsme vyrůstali.
Vyhledávání nebezpečných (adrenalin stimulujících) aktivit = V tomto případě jde o copingovou strategii, která nám pomáhá vypořádat se s bolestí. Stejně tak jako když si procházíme fyzickou bolestí, tak naše tělo začne produkovat adrenalin, aby nám od bolesti pomohl, tak ve chvíli kdy si procházíme emocionální bolestí, tak se s tím občas snažíme vypořádat tak, že se přivádíme do nebezpečných nebo života ohrožujících situací, jsme totiž závislí na tom adrenalinu, který nám pomáhá eliminovat / potlačovat interní (emocionální) bolest, se kterou jsme se zatím ještě nevypořádali.
Někdy muže jít i o způsob jakým získat pozornost akceptaci nebo validaci, které kompenzují nedostatek sebevědomí, sebelásky a sebe respektu.
PPP = Jednotlivé příčiny jsou uvedeny v článku o PPP.
People pleasing = Jde o následek interních nedostatků sebelásky, sebe respektu a sebevědomí, které v nás vyvolávají interní pocity nepotřebnosti, nedostatečnosti a nedůležitosti, ty si pak kompenzujeme externí akceptací, pozorností, validaci a někdy i láskou a adorací. K tomu využíváme ten people pleasing. Neustále se tedy soustředíme na pocity a potřeby ostatních, abychom je zvládali regulovat / naplňovat a na oplátku si získali potřebnou lásku, pozornost, akceptaci nebo validaci.
Perfekcionismus / přehnaná sebekritika = Opět jde o následek interních nedostatků. V tomto případě je perfekcionismus obranný mechanismus. Snažíme se být perfektní, protože nemáme dostatek sebevědomí, sebelásky a sebe respektu, což vede k interním pocitům nedostatečnosti, nepotřebnosti a nedůležitosti a to se kompenzuje obsesí být perfektní (být vnímán jako perfektní). Tací jedinci jsou pak největší kritici toho co dělají, protože negativní zpětná vazba, nebo nekvalitní výsledky by je zruinovali, utvrdili by je v tom, jak se už tak interně cítí a vzhledem k tomu, že pocity potřebnosti, důležitosti a dostatečnosti jsou životně důležité pocity, tak si tyto interní pocity nedostatku jedinci kompenzují prostřednictvím perfekcionismu.
Narcistické tendence = Jde o stejný problém jako u people pleasingu, akorát v tomto případě se jedinci soustředí především na to "co z koho můžou dostat / jak brát" spíš, než aby se zabývali tím, co pro koho udělat, aby si jich všimli, nebo aby "na oplátku" získali tu externí akceptaci, pozornost a validaci. Takže příčina problému je stejná, řešení také, jenom metoda jakou jedinci volí, k tomu aby získali tu akceptaci, pozornost, validaci a někdy i lásku a adoraci je jiná.
Deprese = Následek dlouhodobě nenaplněných / zanedbaných potřeb.
Interní imbalanc (bipolární porucha) = Následek zvýšené citlivosti v kombinaci s externí nestabilitou.
Takto bych mohla pokračovat do nekonečna. Každý dysfunkční vzorec chování má své odůvodnění.
Pointou ale je, že drtivá většina toho, co se mnohdy vnímá jako, kdo ví jak nevyvrátitelné poruchy a problémy jsou jen copingové strategie, které se dají eliminovat prostřednictvím naplnění nenaplněných potřeb. Jsou to totiž ty dlouhodobě nenaplněné potřeby, které interně vytváří pocity nekomfortu a nebezpečí s čím se pak naše tělo snaží vypořádat prostřednictvím tvorby copingových strategií.