Copinové strategie

Drtivá většina dysfunkčních vzorců chování, jsou mnohdy jen copingové strategie. Jde o způsoby našeho těla, které se snaží vypořádat s nepříznivými podmínkami, do kterých ho přivádíme.

Nejčastěji jde o následek zanedbání vlastních potřeb..

Jde o to, že si daní jedinci nevytvořili zdravý vztah k sobě samému, na základě toho nerozumí vlastním potřebám, to je vede k zanedbávání těch potřeb. Dlouhodobě nenaplněné potřeby vedou k tvorbě copingových strategií, prostřednictvím kterých se naše tělo snaží vypořádat s nekomfortem, který vzniká jako následek těch dlouhodobě nenaplněných potřeb.

Proto k tomu, abychom eliminovali drtivou většinu dysfunkčních vzorců chování je potřeba porozumět tomu, proč si naše tělo dané vzorce chování vytvořilo. S čím se snaží vypořádat.

Ve chvíli kdy porozumíme tomu, pak jsme schopni naplnit nenaplněné potřeby, tím se eliminuje vzniklý nekomfort, což eliminuje potřebu využívat copingové strategie, které simulují pocity lásky, péče, bezpečí, komfortu apod.

Například:

Závisloti = Produkty nebo vzorce chování na kterých býváme závislí využíváme jako externí zdroj pocitů lásky, komfortu, péče, bezpečí, radosti, klidu, naplněnosti atd, které nám interně chybí, což je  následek nezdravého (nedostatečně vybudovaného vztahu k sobě samému) / nepříznivých podmínek do kterých tělo  přivádíme. Jde tedy o následek neschopnosti naplnit interní potřeby, které by v nás dané pocity vyvolali přirozeně.

Tvorba toxických vztahů = Toxické vztahy volíme, protože nám připomínají formu lásky, kterou jsme si normalizovali na základě interních nedostatků (sebelásky, sebevědomí a sebe respektu), nebo na základě nezdravého a nestabilního zázemí, ve kterém jsme vyrůstali. V obou případech jde o normalizaci nezdravé formy lásky (interního chaosu, který si spojujeme s láskou), protože nic jiného zatím neznáme.

Vyhledávání nebezpečných (adrenalin stimulujících) aktivit = Copingová strategie, která nám pomáhá vypořádat se s bolestí. Stejně tak jako když si procházíme fyzickou bolestí, tak naše tělo začne produkovat adrenalin, aby nám od bolesti pomohl, tak ve chvili kdy si procházíme emocionální bolestí, tak se s tím občas snažíme vypořádat tak, že se přivádíme do nebezpečných nebo života ohrožujících situací, jsme totiž závislí na tom adrenalinu, který nám pomáhá eliminovat / potlačovat interní (emocionální) bolest se kterou jsme se zatím ještě nevypořádali. Někdy muže jít i o způsob jakým získat pozornost akceptaci nebo validaci, které kompenzují nedostatek sebevědomí, sebelásky a sebe respektu.

PPP = Jednotlivé příčiny jsou uvedeny v článku o PPP

People pleasing = Jde o následek interních nedostatků sebelásky, seberespektu a sebevědomí, které v nás vyvolávají interní pocity nepotřebnosti, nedostatečnosti a nedůležitosti, ty si pak kompenzujeme externí akceptací, pozorností, validaci a někdy i láskou. K tomu využíváme ten people pleasing. Neustále se tedy soustředíme na pocity a potřeby ostatních, abychom je zvládali regulovat / naplňovat a na oplátku si získali potřebnou lásku, pozornost, akceptaci nebo validaci.

Perfekcionismus / přehnaná sebekritika = Opět jde o následek interních nedostatků. V tomto případě je perfekcionismus obranný mechanismus. Snažíme se být perfektní, protože nemáme dostatek sebevědomí, sebelásky a seberespektu, což vede k interním pocitům nedostatečnosti, nepotřebnosti a nedůležitosti a to se kompenzuje obsesí být perfektní (být vnímán jako perfektní). Tací jedinci jsou pak největší kritici toho co dělají, protože negativní zpětná vazba, nebo nekvalitní výsledky by je zruinovali, utvrdili by je v tom, jak se už tak interně cítí a vzhledem k tomu, že pocity potřebnosti, důležitosti a dostatečnosti jsou životně důležité pocity, tak si tyto interní pocity nedostatku jedinci kompenzují prostřednictvím perfekcionismu. 

Narcistické tendence = Jde o stejný problém jako u people pleasingu akorát v tomto případě se jedinci soustředí především na to "co z koho můžou dostat/jak brát" spíš, než aby se zabývali tím, co pro koho udělat, aby si jich všimli, nebo aby na oplátku získali tu externí akceptaci, pozornost a validaci. Takže příčina problému je stejná, řešení také, jenom metoda jakou jedinci volí, k tomu aby získali tu akceptaci, pozornost, validaci a někdy i lásku a adoraci je jiná.

Deprese - jde o následek dlouhodobě nenaplněných / zanedbaných potřeb. Jde o způsob našeho těla, které nám značí, že nejsme schopni tvořit optimální podmínky pro naše tělo a nejsme schopni naplňovat vlastní potřeby.

Interní nestabilita, která se mnohdy označuje jako "bipolární porucha" - Jde o následek externí nestability, která se začala promítat na interním stavu daného jedince. Jde o kombinaci zvýšené citlivosti (která je mnohdy také copingovou strategií) a externí nestability vyvolávající pocity nebezpečí, což se pak projevuje na interní nestabilitě jedince.

Takto bych mohla pokračovat do nekonečna, každá porucha má své odůvodnění. Pointou ale je, že drtivá většina toho, co se mnohdy vnímá jako, kdo ví jak nevyvrátitelné poruchy a problémy jsou jen copingové strategie, které se dají eliminovat prostřednictvím naplnění nenaplněných potřeb. Jsou to totiž ty dlouhodobě nenaplněné potřeby, které interně vytváří pocity nekomfortu a nebezpečí s čím se pak naše tělo snaží vypořádat prostřednictvím tvorby copingových strategií.