Jak nastavovat zdravé hranice 

V tomto případě je příčinou problému:

To pak zůsobuje, že ve chvíli kdy hranice nastaví (vyjádří pocity, potřeby atd.) tak cítí tenzi, která mnohdy zniká jako následek toho, že se druhé straně nelíbí, že děláme / říkáme to, co je v souladu s námi a ne s nimi.

Nicméně ve chvíli, kdy se cítíme být zodpovědný za pocity ostatních, tak vzniklou tenzi právě vnímáme jako náš problém a snažíme se ji eliminovat.
To pak ale často způsobuje přešlapování vlastních hranic. Protože většinou se vzniklé nepřiznivé pocity druhých snažíme eliminovat tak, že ustoupíme, abychom "udrželi klid", čímž potlačujeme vlastní pocity a potřeby a upřednostňujeme ty druhých, tedy přešlapujeme vlastní hranice.

Proto je klíčem k nastavování vlastních hranic to, abychom si uvědomovali, že pocity a potřeby ostatních nejsou naší zodpovědností.

Realita je ale taková, že potlačováním vlastních pocitů a potřeb a upřednostňováním těch druhých, k sobě akorát přitahujeme lidi, kteří často jen parazitují na naši neschoposti nastavovat / hájit vlastní hranice.
Proto i kdyby tací odešli z našeho života, pak nejde o ztrátu, protože logicky bychom kolem sebe neměli chtít jedince, kteří nás mají rádi jen dokud se staráme akorát o ně a o jejich potřeby, zatímco potlačujeme ty vlastní.
 

V obou případech jde o následek nedostatečně vybudovaných sebehodnot, mezi které patří sebevědomí, sebeláska a seberespekt.

Na to jak se kdo cítí, jak nás kdo vnímá, co pro koho můžeme udělat atd. a to z toho důvodu, abychom okolí mohli regulovat tak, abychom si získali tu potřebnou akceptaci, validaci, pozornost někdy i lásku a adoraci, což nám právě kompenzuje ty interní nedostatky.